Jak poznat, že jste připraveni na psa? Nejde jen o čas a peníze

Pořízení psa je velké rozhodnutí. Nejde ale jen o to, jestli máte dostatek času na procházky, peněz na krmivo a vybavení nebo vhodné podmínky pro jeho chov - i když i to je velmi důležité.

Stejně důležitá je otázka, jestli jste připraveni na samotný vztah se psem.

Na život s konkrétním zvířetem, které bude mít vlastní povahu, potřeby, zkušenosti i způsob komunikace. Na to, že nebude vždy dělat přesně to, co si představujete, a že i vy se budete muset mnoho věcí naučit.

Nikdo přitom nemusí být na psa dokonale připravený.

Důležité je spíš vědět, do čeho vstupujete, a být ochotni se učit.

Chcete psa, nebo představu o psovi?

Když si představujeme život se psem, většinou myslíme na ty hezké věci.

Společné procházky, výlety, hraní, odpočinek doma nebo radost, když se po příchodu domů setkáte u dveří.

Jenže mezi představou o psovi a skutečným psem může být velký rozdíl.

Možná si přejete přátelského psa, který bude milovat každého člověka i každého dalšího psa. Možná chcete parťáka na dlouhé výlety nebo běhání.

Jenže konkrétní pes může být úplně jiný.

Může být citlivější, opatrnější, méně společenský nebo naopak mnohem aktivnější, než jste čekali.

Americká Veterinary Society of Animal Behavior upozorňuje, že chování psa ovlivňuje celá řada faktorů a že není možné psa jednoduše „přeprogramovat“ tak, aby přesně odpovídal představám člověka. Do chování vstupuje například genetika, prostředí, předchozí zkušenosti i samotný člověk a jeho očekávání.

To je důležitá myšlenka i při rozhodování o pořízení psa.

Jsem připravený přijmout konkrétního psa takového, jaký bude, i když nebude přesně odpovídat mé představě?

Proč vlastně psa chcete?

Zkuste si na tuto otázku odpovědět opravdu upřímně.

Chcete psa proto, že vás dlouhodobě láká život se psem a jste připraveni na vztah s ním?

Nebo doufáte, že pes vyřeší něco, co vám v životě chybí?

Pes může být úžasným společníkem. Neměl by ale nést odpovědnost za naše štěstí, zbavit nás samoty nebo vyřešit problémy, které bychom měli řešit jinak.

To samozřejmě neznamená, že si psa nemáme pořizovat proto, že chceme společnost. Právě společnost a vztah se psem jsou jedním z důvodů, proč si lidé psy pořizují.

Důležité je spíš uvědomit si, že pes není prostředek k dosažení nějakého výsledku.

Je to živý tvor, se kterým budeme vztah teprve vytvářet.

Jste připraveni učit se i vy?

Když se mluví o výchově a výcviku, často se mluví hlavně o tom, co se musí naučit pes.

Ve skutečnosti se ale učí obě strany.

Pes se učí pravidla našeho domova. Učí se, co od něj očekáváme, jak funguje náš každodenní režim a jak s námi komunikovat.

Člověk se naopak musí naučit rozumět psímu chování.

Proč pes ustupuje? Proč se najednou schovává? Proč vrčí? Proč se nedokáže soustředit? Proč někdy nechce udělat něco, co předchozí den bez problémů zvládl?

Jednoduché vysvětlení typu „je neposlušný“ nemusí být správné.

Za chováním psa může být strach, nejistota, stres, příliš mnoho podnětů, nedostatek zkušeností nebo jednoduše to, že ještě nepochopil, co po něm chceme.

Právě schopnost vnímat psa a přizpůsobit mu situaci je důležitou součástí zodpovědného soužití.

Například při socializaci štěněte AVSAB upozorňuje, že nestačí psa pouze vystavit co největšímu množství lidí, zvířat a situací. Je potřeba sledovat, jak konkrétní štěně jednotlivé situace zvládá, a přizpůsobovat zkušenosti jeho povaze a reakcím.

Jinými slovy: nejde jen o to, co psa naučíte. Musíte se také naučit vnímat, jak to prožívá on.

Jste připraveni na trénink bez zbytečného nátlaku?

Další otázka souvisí s tím, jakým způsobem chcete psa vychovávat.

Americká Veterinary Society of Animal Behavior doporučuje pro výcvik psů metody založené na odměňování a uvádí, že současné poznatky podporují jejich používání pro výcvik i řešení problémového chování.

Důvod není jen v tom, jestli pes poslouchá.

Způsob, jakým psa učíme, může ovlivnit také jeho pohodu a vztah k člověku.

To znamená, že dobrý majitel nemusí být ten, kdo dokáže psa přimět udělat všechno, co chce.

Může jím být spíš člověk, který se dokáže naučit psa něco naučit způsobem, který respektuje jeho potřeby a zároveň nastavuje jasná pravidla.

Odměňování přitom neznamená, že pes může dělat všechno, co se mu zachce. AVSAB výslovně uvádí, že psi potřebují vhodnou strukturu, pravidla a hranice. Tyto hranice je ale možné učit bez strachu, zastrašování nebo bolesti.

To je důležité zamyšlení ještě před pořízením psa:

Jsem připravený učit se nejen to, co má dělat můj pes, ale také jak ho to správně naučit?

Dokážete být trpěliví, když věci nepůjdou podle plánu?

Tohle je možná jedna z nejdůležitějších otázek.

Představte si štěně, které se teprve učí čistotnosti. Kouše věci, které by nemělo. Neumí chodit správně na vodítku a na přivolání rozhodně nemusí reagovat pokaždé.

Nebo dospělého psa, který si přináší zkušenosti z předchozího života a některé situace pro něj mohou být obtížné.

Pes nám někdy připomene, že učení není otázkou několika dnů.

Proto se vyplatí zamyslet nad tím, jak reagujete ve chvíli, kdy se něco nedaří.

Dokážete situaci řešit klidně?

Dokážete hledat příčinu místo toho, abyste psa pouze potrestali?

Dokážete přijmout, že některé věci mohou vyžadovat mnohem více času, než jste původně čekali?

Nikdo přitom nemůže zaručit, že se pes bude chovat přesně podle našich představ. I odborné zdroje upozorňují, že výsledné chování vzniká působením mnoha faktorů a že do něj vstupují také naše vlastní zkušenosti, schopnosti a očekávání.

To je důležitá připomínka pro každého budoucího majitele.

Jste připraveni změnit vlastní očekávání?

Možná jste si vybrali plemeno proto, že se vám líbí jeho vzhled.

Nebo proto, že jste viděli úžasná videa těchto psů na internetu.

Jenže fotografie a videa často ukazují jen malou část života se psem.

Každé plemeno má určité typické vlastnosti, ale ani plemeno nedokáže předpovědět přesnou povahu konkrétního jedince.

A někdy může být realita úplně jiná, než jsme čekali.

Pes, který měl být ideálním parťákem na běhání, nemusí mít o běhání zájem.

Pes, kterého jsme si představovali jako bezstarostného mazlíka, může být citlivý a potřebovat více klidu.

A pes, kterého jsme chtěli kvůli jeho inteligenci, může zároveň vyžadovat mnohem více zaměstnání, než jsme předpokládali.

Výběr psa by proto neměl být jen otázkou toho, který pes se nám líbí.

Měli bychom přemýšlet také o tom, jaký pes se hodí k našemu způsobu života a zda jsme připraveni přijmout jeho skutečné potřeby.

Jste připraveni budovat vztah?

Pes samozřejmě potřebuje pravidla.

Potřebuje vědět, co od něj očekáváme, a člověk musí být schopný zajistit bezpečné soužití.

Dobré soužití ale není založené pouze na tom, že pes poslouchá povely.

Je založené také na důvěře.

Pes se postupně učí, že se na svého člověka může spolehnout. A člověk se zase učí poznávat svého psa a vnímat jeho signály.

To může být jeden z nejhezčích aspektů života se psem.

Nejde jen o to, že psa něco naučíte.

Postupně se učíte rozumět jeden druhému.

Nikdo není připravený dokonale

Možná jste při čtení těchto otázek zjistili, že na některé z nich neumíte odpovědět jednoznačně.

To ale ještě neznamená, že nejste připraveni na psa.

Nikdo totiž nebude dokonale připravený na všechno, co život se psem přinese.

Vždy se objeví situace, kterou jste nečekali. Uděláte chybu. Něčemu nebudete rozumět. A někdy zjistíte, že vaše původní představa byla úplně jiná než realita.

Důležité proto nemusí být to, jestli už všechno umíte.

Mnohem důležitější může být, jestli jste ochotni se učit.

Jestli dokážete být trpěliví.

Jestli jste připraveni přijmout psa jako jedinečnou osobnost.

A jestli jste ochotni své představy v případě potřeby změnit.

Zkuste si před pořízením psa odpovědět

Chci skutečně psa, nebo hlavně představu života se psem?

Co udělám, pokud bude mít můj pes úplně jinou povahu, než jsem čekal?

Dokážu být trpělivý, když se bude něco učit pomaleji, než bych chtěl?

Jsem ochoten učit se rozumět jeho chování?

Dokážu změnit vlastní očekávání, pokud zjistím, že mému psovi nevyhovují?

Jsem připravený přijmout odpovědnost za konkrétního psa, nejen za představu, kterou jsem si o něm vytvořil?

Pokud na některé otázky odpovídáte „nevím“, nemusí to být důvod psa zavrhnout.

Může to být naopak dobrý důvod ještě chvíli přemýšlet a zjistit si více informací.

Protože cílem není být dokonalým majitelem ještě předtím, než psa vůbec máte.

Cílem je být připravený učit se.